Focke-Wulf Fw 190


Co chceme po stíhacím letadle? Stejně jako ve skutečnosti požadujeme, aby mělo oproti svým oponentům co nejvíce výhod a co nejméně nevýhod. Každá položka vyjadřující kvalitu stíhacího letadla je navíc pro každou dobu jinak důležitá - například v první světové válce byl z letadel perfektní výhled, protože neměla kabinu. Později se výhled podstatně zhoršil, aby bylo možno ve stroji vylepšit jiné, v té době důležitější vlastnosti. A jaké jsou tedy hlavní vlastnosti stíhačky?

Rychlost - jak ve vodorovném, tak ve střemhlavém letu, důležitá je taktéž schopnost udržovat vysokou rychlost v různých výškách.

Akcelerace, Stoupavost, E-vlastnosti - akcelerace ve vodorovném a střemhlavém letu, dlouhodobě udržitelná stoupavost + "energo" vlastnosti, tedy schopnost krátkodobě držet vyšší rychlost nabytou střemhlavým letem, držet tuto rychlost ve svíčce, atd.

Obratnost, Ovladatelnost - schopnost, při co možná největším rozsahu rychlostí, provádět co možná nejostřejší manévry za použití všech třech ovládacích prvků - křidélka, směrovka, výškovka. Důležitá je také rychlost reakce letadla např. na vychýlení křidélek.

Výzbroj - pokud možno co nejúčinnější, s co možná největším množstvím munice. Některým pilotům vyhovuje výzbroj soustředěná v trupu, některým v křídlech.

Odolnost - dobrá ochrana pilotního prostoru a důležitých systémů - motor, palivová a olejová nádrž, případně dalších důležitých částí stroje.

Výhled - dostatečný výhled bez velkých slepých úhlů.

Dolet - dostatečně velký, aby bylo letadlo schopno plnit svěřené úkoly.


Méně důležité vlastnosti:

Velikost stroje - do menší mašiny se hůř střílí.

Ergonomie pilotního prostoru, Pohodlí - nejen dobře srovnané důležité přístroje, ale i tvar sedačky, popřípadě možnost nastavit její výšku, atd.

Schopnost motoru držet dlouhodobě vysoký výkon.

...a další.

Hlavním problémem je, že pokud chceme vylepšit jednu z vlastností, obvykle se zhorší jiná. Je to celé otázkou priorit. Příklad (přímo z vývoje Fw 190): Máme problém - letadlo je těžší, než jsme původně předpokládali. Zatížení křídel je moc vysoké. Nuže, co uděláme? Trochu zvětšíme křídla. Dostaneme tak při minimálním zvětšení hmotnosti výrazně větší plochu. Vzrostl aerodynamický odpor, což nám bohužel snížilo maximální rychlost, ale vrátila se nám dobrá ovladatelnost a obratnost, navíc došlo k lehkému zlepšení stoupavosti.

Když se podíváme na jednotlivé vlastnosti Fw 190, pak asi nejtypičtějším kompromisem je neschopnost točit v zatáčkách o malém poloměru při nízkých rychlostech. Za to, do značné míry, může relativně malé křídlo a přitom relativně vysoká hmotnost. Schopnost točit při nízké rychlosti tedy byla obětována na úkor jiných vlastností.

Co by si měl pilot této stíhačky uvědomit před letem?
Měl by si v duchu říct, že sedí ve velmi silném letadle, uvědomit si jeho největší výhody, ale samozřejmě i nevýhody. Protože jak už jsem nastínil před chvílí: souboj je jak o využití vlastních výhod, tak i o eliminaci nevýhod, případně o využití těchto vlastností soupeřova stroje. Takže:

"Mám tady před sebou pěknýho Baworáčka", řekne si zkušený pilot a měl by vědět, že motor je sice velice výkonný, ale stejně jako ostatní motory mu sedí některé výšky více než jiné.
"Do dvou kiláků je to dobrý, pak se přepne ten zatracenej kompresor, takže se kolem třech radši nebudu moc vyskytovat a radši si nastoupám ke čtyřem, kde už je motůrek zase ve svém živlu, musím si ale dát bacha na velké výšky, tam se mi mlejnek trochu zadejchává", řekne si pilot. Pak přijde na řadu vzlet a stoupání.
"Co teď chci?", zamyslí se pilot. Přemýšlí přitom, jestli mu jde spíš o to, co možná nejrychleji nastoupat, nebo co možná nejrychleji letět k cíli - případně kompromis. Fw 190 stoupá nejrychleji při nějakých 260 - 280Km/h, kdy Áčkové řady dají u země krátkodobě cca 20m/s. Pokud pilot bude na maximální kotel stoupat při 350Km/h, tak bude vědět, že mašina drží ještě pořád pěkných 15m/s a že dopředu letí rychlostí o 1/3 vyšší. Pokud mu jde o to vysekat z průseru kamaráda, kterej se potácí u země 10Km od letiště, tak bude stoupat 5m/s při necelých 500Km/h a nechá navíc zavřený chladič, aby byl u kamaráda co nejdřív, přičemž prostě riskne, jestli zátěž motor zvládne, nebo ne.

Co si pilot musí zkontrolovat před bojem?
"Jak velkou mám šanci na vítězství? Jsem v dobré výšce? Ví o mně soupeř? Mám dost paliva na delší souboj? Kolik mám nábojů? Co kdyby se něco pokazilo? Budu mít šanci se zdekovat?" Fw 190 má (stejně jako většina jiných stíhaček) proti KAŽDÉMU stroji nepřítele alespoň nějaký trumf. Fw 190 má tyto:
+ Vysoká rychlost, především u země a ve výšce kolem 5 - 6Km.
+ Dobrá akcelerace na horizontále a excelentní ve střemhlavém letu. Stoupavost při nízkých rychlostech je spíše průměrná, ale při vysokých rychlostech je fantastická, stejně tak i v tzv. zoom climbu.
+ Skvělá ovladatelnost i obratnost při všech rychlostech, téměř ve všech směrech.
+ Těžká výzbroj, jedna z nejtěžších mezi stíhačkami té doby.
+ Celková odolnost - dobrá ochrana všech důležitých částí letadla, pilot je perfektně chráněn proti střelbě zepředu i zezadu.
+ Velmi dobrý výhled všemi směry, možná trochu silné rámování kabiny
+ Dolet je možno zvýšit použitím přídavných nádrží, nicméně i základní je zcela dostatečný pro většinu misí.

Jenže pilot by měl znát i nevýhody. To je přinejmenším stejně důležité:
- Slabší výkon kolem 3Km a velmi slabý ve velkých výškách, především nad 8km (Fw 190 A).
- Náchylnost na pád do vývrtky při nízkých rychlostech - pád přijde okamžitě a prakticky bez varování. Důležitá je rychlá a správná reakce pilota k provedení opravy.
- Neschopnost zatáčet při nízké rychlosti na malém poloměru.

Dobře, dobře, slyším vaše nářky, že jste se po přečtení tolika řádek vlastně nic užitečného nedozvěděli. Takže jdeme na to:

Fw 190 sice točí při malých rychlostech asi jako poškozená B-17, ale zato perfektně zatáčí při vysokých rychlostech, kdy jí nemůže konkurovat nic. Je zcela omezena jen blackoutem. Letadlo nepodléhá kompresi (tzn. nestane se neovladatelným ve vysoké rychlosti, jako třeba P-38). Dva příklady:

Fw 190 A-6 vs. Spitfire Mk.IXc:
Vidíte 500 metrů pod sebou Spitfire, jak si to upaluje směrem k frontě vysokou rychlostí. Zaútočíte na něj, ale máte pech - nepřítel vás na poslední chvíli uviděl v zrcátku, převrátil mašinu na záda a pomalu mizí v hlubinách. "Tak tohle tedy ne, holenku, takhle snadno nezmizíš", řeknete si, obrátíte ve vteřince 190ku na záda a přitáhnete knipl. Spitfire vidí, že to tak snadno nepůjde, ale podle pravidla: "190ka točí blbě a Spitfire dobře" přejde do ploché zatáčky o co možná nejmenším poloměru. Šup očkem mrknout na rychloměr - ha! 6 kilo rychlosti... tohle jsi Spitfajříku dělat neměl, mám nějakých 200Km ve kterých točím výrazně lépe a můžu se točit uvnitř tvého kruhu. Rychlost zvolna klesá a Spit vidí, že se Würger stále drží, a co víc, dostává se do střelecké pozice. Jsou tři možnosti, co vám Spit v takové chvíli může udělat: buď se půlvýkrutem otočí do zatáčky v opačném směru, jenže 190ka celou změnu dokáže provést mnohem rychleji a utopinkuje ho dřív, než pilot Spitu řekne "Čerčil". Další možností je, že si bude stát za svým a bude se držet pořád v maximálně utažené zatáčce. Pokud máte stále dost vysokou rychlost, tak ho utopinkujete taky. Poslední a vlastně jediná správná možnost pro Spitfire je otočit se zády k zemi a pokusit se co nejrychleji o loping, v něm ztratit rychlost a 190ku utočit. Jenže i proti tomu je ve 190ce protizbraň. Buď rozsekáte Spita ještě v první fázi, nebo raději přejdete na zpožděnou křivku a nebudete se za Spitem točit, ale budete stoupat ve svíčce jako na Immelmana, přičemž nahoře uděláte Hammerhead a spustíte se na nebohého Spitfira. Zní to pěkně a jednoduše, co? Ale je tam jedna krutá podmínka - na začátku máte nad Spitem energetickou převahu a jste v ideální pozici za ním. Co když je ale situace obráceně a za vámi letí postrach 190tek - Mustang?

Fw 190 A-8 vs. P-51D:
Mustang je skvělé letadlo, rychlé, odolné, výborně ovladatelné a obratné hlavně při středních a vyšších rychlostech. Když za vámi sedí, tak máte ve Fw 190 A docela problém. Mustang má ale i své malé mušky. Sice dokáže při vysokých rychlostech vystřihnout zatáčku na pětníku, stejně jako Fw 190, navíc v samotném střemhlavém letu vydrží o něco větší rychlost, ale narozdíl od německého stíhače trpí lehčí sklerózou a občas za sebou zapomíná určité části, jako třeba křídla. Fw 190 vydrží nějakých 900+Km/h, ale nad 850Km/h už je to celkem dobrodružství podobající se pozorování třesoucího se křováka za těžkým kulometem. Mustang snese snad 950Km/h, ale trik je v tom, že jeho křídla vydrží míň "Géček".
Jedna ze života: Letíte si takhle 3 kila v 8Km a najednou si říkáte, že ta kondenzačka za váma asi nebude kamarád. Hle, hooodně rychlej Mustang, je zle. Rychle na záda a přitáhnout. Většina pilotů Mustangů je v těchto výškách dost sebevědomých, když vidí Fw 190 A a aby taky ne. Obrátí za vámi a pronásledují vás do střemhlavého letu. Jde vám o to nabrat střední rychlost. Je to taková ta, která není moc vysoká, kdy by Mustang získal navrch v obratnosti - především co se výkrutu týče, ale ani nízká - abyste po provedení manévru měli dostatek energie na zteč. Mustang se s vámi pokusí udržet krok a sejmout vás, ale na to nečekejte, začněte se lehce kroutit a hlavně stáhněte pekáč úplně na minimum. Teď je čas na velice prudké, ale jen krátkou dobu trvající manévry - mininůžky, nejlépe do všech směrů. Pilot soustředící se na střelbu se nechá neuvěřitelně často nachytat a má dvě možnosti - buď vás předletí a vy, protože jste prima střelec, ho trefíte (pokud nejste, tak mu to neříkejte), nebo přejde do zatáčky nějakým směrem, předtím, než vás bude míjet. Je důležité Mustanga vidět a zareagovat naprosto bleskově, aby mezi vámi výrazně nevzrostla vzdálenost. 190ka je schopná účinně sprejovat na nějakých 300+ metrů. Ale bacha, kdyby měl Mustang kolegu, tak radši pokračujte ve střemhlavém letu, přidejte opět plnej kotel a zmizte v hlubině. Ve 190ce existuje dost triků proti Mustangům, nevýhoda je, že jsou všechny poměrně dost náročné na preciznost. A často i na štěstí. A pokud Mustang bude bojovat hlavou, tak si stejně převahu nad starším Áčkovým Fokáčem udrží.

Fw 190 A-8 vs. P-47D-27:
Trochu nevyzpytatelná mašina je P-47 - velice výkonný stroj s ultimátním výkonem ve vysokých výškách. Může pro vás znamenat snadný cíl, pokud ji pilotuje přibližně 95% pilotů internetové scény. Ale pokud máte zrovna tu smůlu a střetnete se s Brazilci ze 1/4GAv, tak jdou žerty o Thunderově nadváze stranou a začíná boj o život. Pro 190ku plyne problém v Thunderboltu hlavně z faktu, že Thunder je lepší v několika jinak skvělých vlastnostech Fw 190. Ve střemhlavém letu snese podstatně víc, při vysoké rychlosti líp akceleruje. Nic mu neupadává ani při vysokých géčkách, má slušnou výzbroj a je extrémně odolný. Nad nějakých 6Km je i výrazně rychlejší. Dostup má lepší snad o 2Km. Spolehlivý způsob, jak sundat dobře pilotovanou P-47 není. Jenže dobře létat s Thunderem znamená létat vysoko. U země je výkonově mnohem slabší, než Fw 190. Pokud je za vámi, tak se pokuste co nejvíce zkrátit vzdálenost, dobré je manévrovat ve všech třech rovinách. Lehké barelrolly jsou překvapivě účinné. Pak si s Thunderem hrajte při rychlostech kolem 300Km/h a manévrujte velice prudce. P-47 je línější a až bude před vámi, tak se naplno projeví jeho nevýhoda, že v této situaci nemá nic, než střemhlavý únik. Říká se to krásně, ale když za váma sedí dobrej pilot, případně se srazíte s organizovanou tlupou, tak je to opravdu velice ostré. Obvykle se volí co nejrychlejší únik. Jenže stejně jako v případě Mustangu, tak ani Thunderu se ve střemhlavém letu nedá uniknout nikterak snadno. Výše jsem napsal proč. Mustang i Thunderbolt mají dvě podobné vlastnosti - velmi nebezpeční pokud jsou za vámi, ale mnohem méně nebezpeční, pokud jsou před vámi.

Fw 190 A-6 vs. P-38J:
Lightning je velká kráva. Němci jí říkali "Sedící kachna". Problém ani není tak v celkové neschopnosti zatáčet, akceleraci, ryhlosti, nebo výkonech celkově, ale Blesk je prostě velkej a takovej trochu neohrabanej. Než se rozhejbe, tak je 3x dole. Ale to, že je letadlo slabší neznamená, že jeho pilot neumí využít jeho předností, byť je jich třeba méně, než v případě jiných stíhaček. P-38 je naprosto skvěle ovladatelný i při velice nízkých rychlostech - když před ním budete unikat někam nahoru, tak se jeho pilot, byť jen s malým množstvím energie, bude moci držet za vámi velice dlouho a využít účinnou výzbroj umístěnou v nosu jeho stroje. Nicméně přesto představuje takový slabší článek mezi stíhačkami.

Na západní frontě se pak můžete setkat ještě s jinými stroji. Výkonný Spitfire Mk.XIV (ale je to pořád Spitfire, se všemi výhodami a nevýhodami) - který bohužel v ILu v dohledné době asi neuvidíme. Pak Tempest a Typhoon, prvního jmenovaného možná spatříme na nebi už brzy. Mělo by platit jediné - prudké změny směru, nebo ještě lépe nastoupat do 4Km a smát se pomalým Hawkerům. Pokud jde o další zápaďácké stroje ve ILu, tak tam Fw 190 A kromě čtveřice Spit Mk.IX, P-51, P-47 a P-38 nemá vážnější konkurenci. Pokud jde o Fw 190 D-9, tak jde o mašinu schopnou vést minimálně vyrovnaný boj naprosto s čímkoliv. A pokud, jak říkal Dietrich Hrabak, budete létat hlavnou a ne rukama, tak je to opravdu téměř dokonalá stíhačka.

Focke-Wulf Fw 190 nebyl na východní frontě nikdy nosným stíhacím typem, tak jako na západní frontě. Pořád byl jen jakousi "šedou eminencí" v pozadí. Bf-109 byl nasazován v obrovských počtech u JG1, JG3, JG51, JG52, JG53, JG54, JG77. Jediné Jagdgeschwadern, které byly od léta 1941, tedy od doby, kdy na frontu dorazila tato nová stíhačka, přezbrojovány, byly JG2 "Richthofen" a Gallandova JG26 "Schlageter". Z východních Geschwadern, což v té době byly všechny ostatní, neměla typ Fw 190 ve své výzbroji jediná.

Nicméně ani na východní frontě nešlo hlavně v letech 1943 a výše o nijak vyjímečný letoun. Zelené srdce symbolizující příslušnost k JG54 se na kapotáži motoru poprvé objevilo na přelomu let 1942/43, kdy jednotka začala dostávat Fw 190 A-3 a A-4. O něco dříve, přibližně od září 1942 vyfasovala novou stíhačku i jedna Gruppe JG51 "Mölders". Ve velkých počtech se Fw 190 na východní frontě objevoval ještě v barvách severské JG5 "Eismeer". Samostatnou kapitolou jsou pak ve velkých počtech nasazované bitevní Fw 190/U3 (F) a Fw 190/U8 (G).

Narozdíl od západní fronty si zde u sovětských pilotů "stodevadesátka" nikdy nevydobyla takové renomé, jako např. proti RAF na podzim 1941. Poté, co Sověti ukořistili první kus Fw 190, byly jeho výkony a chováním zklamáni. Výkony byly ovlivněny dezolátním stavem tohoto konkrétního stroje (nouzové přistání, jiná vrtule, snad i trhliny na motoru), nicméně celkové letové charakteristiky byly, dle mého názoru, v pořádku. To jen odráželo tehdejší mentalitu, nebo spíše taktiku VVS. Letoun s tak bídnou horizontální zatáčkou při malé rychlosti byl označen za něco: "Mnohem horší než jakýkoliv náš typ." Piloti Luftwaffe samozřejmě stejný názor nesdíleli a sundavali stovky a stovky, vlastně dalo by se říct i tisíce, sovětských letadel všech typů.

Oproti západní frontě se ukázaly některé vlastnosti Fw 190 jako dobré a jiné naopak jako horší. Zatímco na západě byl typ Fw 190 považován u země za velice rychlý, snad i nedostižný, tak na východě byl spíš jen lehce nadprůměrný, byť stále dokázal docela snadno uniknout většině Jaků, tedy nejpoužívanější sovětské stíhačce. Naopak výkony ve velké výšce, na západě tolik kritizované, byly na východě více než nadprůměrné a 190ka si nad 3Km prakticky nemusela dělat starosti. Ještě více než na západě se mohla projevit převaha Würgeru ve střemhlavém letu - vlastně ani Bf-109 neměl v tomhle směru a na tomto místě konkurenci. Výzbroj i celková odolnost Fw 190 pak byla úplně "mimo chápání" východní fronty.

Srovnání s konkrétnímy typy:

Fw 190 A-4 vs. I-16, I-153... prostě "plečky":
Fw 190 má tak ohromnou výkonnou převahu ve všech výškách, že nemůže prohrát. Přesto při velmi kvalitní obraně Sovětského pilota nemusí zvítězit. Ale to je spíše teorie. Pilot Fw 190, pokud má za ocasem některý z těchto typů, ale vlastně i ranné Jaky (1,7), by neměl nic vymýšlet a jen "letět rovně". Skvělým pomocníkem jsou dlouhá táhlá stoupání, ve kterých sovětským strojům velice rychle dochází dech. S oblibou používám mírné stoupání pod úhlem přibližně 20°, když rychlost klesne až ke 350Km/h, tedy přibližně k rychlosti, ve které je Fw 190 schopen udělat bezpečně Immelmanna, tak na něj nasadím a vlastně mohu začít zoomovat. Tohle je velice osvědčený způsob boje, který přináší při SPRÁVNÉM zhodnocení situace jen minimum rizik. Ale jako u všech manévrů, kdy se "zastavíte" ve vzduchu hrozí, že si vás vychutná Rus, o kterém nevíte. Piloti těchto sovětských letadel často vidí svou jedinou možnost v čelních střetech. Fw 190 má sice v tomto směru převahu snad nad jakýmkoliv válečným typem, přesto doporučuji se jim vyhýbat. Jak jsem naznačil výše - toto nejsou soupeři pro Fw 190, ani pro Bf-109. Boj s nimi je sice obtížný, ale ne nebezpečný.

Fw 190 A-5 vs. Jak-9D, La-5F:
Mno... Jak nepovažuji za konstrukci splňující mé osobní požadavky na kvalitní frontovou stíhačku. Jak je pro mě zosobněním prakticky úplně jiné filosofie. Setkání Jaku a Focke-Wulfu představuje setkání "obtížného hmyzu" a kladiva. Rád bych dodal, že často se jako vhodnější v boji s "hmyzem" jeví plácačka - Bf-109. Jak je pomalý a křehký stroj s výbornou horizontálou. Opakem je Fw 190. Pokud se Fw 190 bude držet na vysokých rychlostech, nemá Jak sebemenší naději.
Jó, Lavočka, to je jiný kafe. Následovník LaGGu, výkonný rychlý stroj, relativně odolný, slušně vyzbrojený. Skvělé výkony u země jsou - ostatně jako obvykle - vykoupeny špatnou výškovostí. Přeložím - pokud si Fw 190 nastoupá nad 3Km, pak je jen velice těžko sestřelitelný, ale platí to i naopak - Fw 190 u země se jen velmi těžce brání. Pravda, existuje pár triků založených na kombinaci nůžek a barelrollu, ale všeobecně platí, že vám na ně Rus nemusí skočit, nebo pokud skočí, tak budete mít jen pár vteřinek na zamíření a střelbu. Nicméně ten pocit sledovat údiv pilota VVS, který visíc na padáku jen zírá, jak jeho lavočka právě vymanévrovaná 190kou padá v plamenech k zemi, stojí za to . Musíte si lavočku natáhnout do určité zatáčky - mít přitom nakloněná křídla v určitém směru zatáčky. Důležité je udržovat vysokou rychlost, pokud nemáte alespoň 400Km/h, tak je rozumnější proměnit v rychlost něco z výšky, kterou určitě máte, že ano? Ale zpátky k manévru - ve vhodném okamžiku převraťte 190ku přes křídlo do protisměru. 95% sovětských stíhačů se vás do zatáčky pokusí následovat, vy musíte ve vhodném okamžiku přejít do obráceně orientovaného barel rollu. Pokud jste manévr správně načasovali a měli při něm správnou rychlost, pak by Lavočka neměla být schopna vás následovat a naopak by vás měla předletět. Nepřátelský pilot je náhlou změnou situace obvykle dosti zaskočen a zazmatkuje - čím déle mu bude trvat, než vymyslí rozumný únik, tím delší dobu mu můžete názorně ukazovat sílu čtyř 20mm kanónů, i těch dvou cvrčků nad motorem. Narozdíl od Jaku, který je na horizontále výborný, Lavočka zase až tak skvělá není - a pokud v manévru neztratila moc rychlosti a pokusí se o horizontální zatáčku, pak existuje možnost jí určitou dobu následovat a PRÁSK! Je to moc pěkný manévr, který bohužel neumím pěkně popsat. Proti lavočkám ho ale moc rád používám i s Bf-109.

Fw 190 A-8 vs. La-5FN, resp. Fw 190 D-9 vs. La-7:
To samé jako výše, jen si musí Fw 190 dávat hodně pozor. Lavočka FN je opravdu moc dobře postavené letadlo a do 3Km může 190ce dát pěkně pokouřit. U Fw 190 D-9 je situace jednodušší, tato mašina je natolik rychlá a stoupavá, že Lavočce dokáže uniknout snad kdekoliv. Samozřejmě jako obvykle platí, že Fokáč nesmí stoupat při 200Km/h, ale třeba při 400Km/h. Jakmile se dostane do "rozumné" bojové hladiny, tak si může s Lavočkou dělat co chce.

Na východní frontě se vyskytuje i řada dalších typů - lend-and-lease P-40, P-39, klasické ruské MiGy. Jednotná taktika neexistuje, chce to držet vysokou rychlost, obzvláště s P-39 se vyhýbat jakékoliv bližší konfrontaci s jejím předním laufem.

"Stodevadesátka" musí nutně dodržovat pravidla, která diktuje její konstrukční filosofie. Držet se nahoře, nezaplétat se do dlouhých bojů při malé rychlosti. Pořád se jedná o pilotáž složitého letadla, není to mašina pro každého, jako je Jak nebo Spitfire. Odkloníte se od správné taktiky a ze skvělé stíhačky se rázem stane jen kus poletujícího železa. Tohle platí u "stodevadesátky" dvojnásob, než u většiny jiných strojů. Ale kdo si ji jednou opravdu zamiluje, nikdy od ní neodejde.

Zpracoval: 1stCL/Fučida

Vaše komentáře

Zpět na seznam letadel