Manévry a historie I

Uveřejněno s laskavým svolením autora Filipa "Skywolfa" Krause (Bohemici Aviatores)

V jednom z příspěvku jsme se dotkli několika termínů, které asi bude třeba trochu osvětlit, např.:
Corner speed, energie, koordinovaná zatáčka, hammerhead apod. - to jsou pojmy z taktiky soubojů, čili další příděl hutného textu

Historie: Před druhou světovou válkou byly stíhačky stavěny tak, aby dokázaly co nejrychleji zatáčet ve vodorovné rovině, protože tehdejší představa o taktice vzdušného souboje se zakládala na schopnosti stroje dostat se ostrou zatáčkou za nepřátelske letadlo a tam se udržet dost dlouho na to, aby jej bylo možné sestřelit. K tomu byla schopnost rychlého otáčení letadla kritická, protože hlavně na ní záleželo, které letadlo se dostane do výhodne palebně pozice dřív. Rychlost otáčení letadla závisí na zatížení křídel, takže se tehdejší stroje stavěly pokud možno co nejlehčí a na pancéřování nezbývalo moc prostoru. Typickým představitelem a přímo mistrovským zosobněním předválečného konceptu stíhacího stroje bylo japonske námořní Mitsubishi A6M Reisen známé jako Zeke či ješte více jako Zero. Letadlo, které zahodilo veškerou ochranu pilota a stroje ve prospěch manévrovatelnosti při nizkých rychlostech, se stalo symbolem začátku války. Bylo nepředstavitelně obratné, točilo se jak ďábel a k tomu bylo rychlejší a lépe stoupajicí než cokoliv jiného v tehdejší době. O, na svoji dobu, silné výzbroji dvou kanónů nemluvě. Při pohledu na parametry tohoto stroje by se dalo považovat za ultimátní stíhačku, alespoň podle tehdejších představ.

Bohužel počínaje španělskou občanskou válkou, kde byly mimo dalších tehdejších superobratných strojů ruské výroby I-15, I-16 a I-152 nasazeny i nové německé Messerschmidty Bf-109 - vysoce výkonné stroje, které ovšem neměly zdaleka tak dobré charakteristky obratnosti jako ruske Čajky a Išáčci. Podle tehdejších taktických představ měl sice Bf-109 výkonnostní převahu, ale v samotném souboji s Ratami byl těžce znevýhodněn. Tehdy Luftwaffe začala rozvíjet taktiky z konce první světové války, založené na využití vyšší rychlosti a lepší stoupavosti místo zbytečných snah o přetočení mnohem hbitějších ruských strojů. Taktiky se osvědčily a později skrze trpké lekce se je naučili i ostatní válčící národy, hlavně Američané.

Běhěm průběhu války pak přicházely další a další stroje, které už nebyly stavěné na intenzivní otáčení a manévrování, ale kladly důraz na rychlost, odolnost a palebnou sílu. Tento přístup se pak zvlášt v Pacifiku drtivě osvědčil, kde mnohem obratnější Zera a další japonské stroje najednou stály proti americkým těžce pancěřovaným, rychlým a dobře vyzbrojeným stíhačkám a zjistila, že jejich obratnost je sice fajn, ale nemají možnost ji použít, když protivník nechce. Vlastně jen skrze skutečné mistrovství stále se tenčícího japonského sboru elitních pilotů představovala japonská letadla stále nebezpečí, ovšem nijak moc jim to nepomohlo, a novou generaci stíhaček dostali přiliš pozdě, aby na tomto faktu něco změnili.

Tohle bohužel platilo jen ve válce - ve šturmu neplatí real pravidla - známe frustrace z pacifických map.

Základy úhlových soubojů (angle fighting, aka Turn'n'Burn)
Většina začínajících bojových pilotů má představu o vzdušném souboji, kde letadla manévrují ve vodorovných utažených zatáčkách, aby se dostala za ocas protivníkova letadla. To je vcelku přesný popis úhlových soubojů, takže představit si tento styl boje není pro nikoho náročné, doufám. Souboje spočívají primárně ve využití vlastní rychlosti k získání co nejlepší pozice, ovšem to je teprve začátek. Protože při maximálním točení letadlo postupně zpomaluje k pádové rychlosti, a při nízkých rychlostech už se nedokáže tak dobře točit, odehrává se zbytek souboje při tzv. stálém točení. To je maximální rychlost točení, kterou je letadlo schopné udržovat po dlouhou dobu (dokud mu nedojde palivo, pochopitelně).
Rychlost otočení letadla je daná jeho konstrukcí a zatížením, čím víc váhy musí jeho křídla nést, tím se letadlo točí hůř. Letadla jako Zero jsou velice lehká a dokáží se točit pomalu na místě jako káča, zatímco opačný extrém Fw-190 se dokáže točit asi tak jako ledoborec a ještě má pilot plné ruce práce, aby neztratil řízení. Z toho jednoznačne vyplývá nezbytnost znalosti vašeho a soupeřova stroje a hlavně vaše a jeho rychlost otáčení a vaše poloměry otáčení. Mimo případy, kdy jsou si letadla svým výkonem v zatáčkách velmi blízko, pak o vítězi nerozhoduje lepší pilot, ale lepší stroj. Proto je nutné vědět, jestli se váš nepřítel umí lépe točit než vy, nebo naopak. Jestliže máte výhodu v točení, klidně se do něj pusťte, ale jestli má výhodu váš soupeř, tak točení je to poslední co byste chtěli dělat, tím by jste totiž sami dobrovolně vstoupili na jeho domácí území s téměř nulovou šancí na přežití.

Druhou velmi důležitou částí úhlového boje je poloměr otáčení letadla. Letadlo se nemusí otáčet tak dobře jako protivník, ale když má menší poloměr otáčení, tak se muže točit tzv. uvnitř otáčení protivníka, a i když ne trvale, tak alespoň na chvíli tak získat vhodnou pozici ke střelbě. To je přímo typický případ Spitfire Vb a Bf-109F. Spitfire se točí lépe, ale má vysoký poloměr zatáčky a 109ka se dokáže točit uvnitř jeho zatáčky. To znamená, že když má 109ku za zadkem, a začne se točit, tak 109ka na chvíli získá střeleckou šanci. Ovšem pilot 109ky na tuto výhodu nemůže sázet dlouho, protože i když se otočí na menším prostoru, tak ho Spitfire díky vyšší rychlosti otáčení doslova oběhne dokola a nakonec se mu za zadek dostane. Tedy 109ka si může dovolit chvilku se točit, ale pak musí přejít na jinou taktiku.

Samotný způsob boje je vcelku nudná záležitost, jediné co se po vás požaduje je dobrá kontrola nad letounem a vytažení a dlouhodobé udržování maximálně rychlého otáčení na hranici ztráty kontroly (varovné drnčení FF bude opravdu hodně nahlas ;)). Takový souboj často upadá do nekončícího kolotoče, ve kterém se jedno či druhé letadlo snaží získat lepší pozici.

Několik tipů

Rychlost otáčení v závislosti na rychlosti letu: Letadla se točí různě rychle při různých rychlostech. Velmi rychlé (nad 500Km/h) - letadlo se netočí moc dobře a má potíže s vysokým přetížením a vysokým poloměrem otáčení. Středně rychlé letadlo (300-400Kkm/h) je na vrcholu svých manévrových schopností a dokáže se točit úplně nejlépe se středním poloměrem otáčení, této rychlosti se říká prahová rychlost (corner speed). Pomalé letadlo se už točí o dost pomaleji, ale zase má nejmenší poloměr otáčení. Proto když jste uprostřed točivého souboje a objeví se další protivník s vyšší rychlostí a půjde po vás, nezapomeňte, že po určitou dobu bude mít mnohem lepší rychlost otáčení a snadno se tak dostane za vás zadek.

Sledování protivníka
Při otáčivém souboji musíte nepřetržitě sledovat protivníka, a kontrolovat, jestli získáváte vy, nebo on. Jestli získává on (tedy posouvá se k vašemu ocasu), tak je na čase vymyslet něco jiného, protože se za chvíli evidentně dostane do pozice ke střelbě, a tam ho vidět asi nechcete. Nikdy nepokračujte v manévru, který vám evidentně nepomůže.
Vždy se dívejte po okolí, jestli tam není jeho kolega. I když sedíte v obratnějším stroji, tak když se točíte s protivníkem, a jste už na jeho ocasu, tak se točíte pouze stejnou rychlostí jako on, a tedy jeho kamarád se s vámi muže točit a sundat vás (oblíbený "vláček").

Náklad letadla
Na výkon točení mají vliv i případné podvěšené bomby nebo rakety, nebo hodně paliva. Můžete sedět v papírově obratnějším stroji než má protivník, ale když budete mít plnou nádrž a váš protivník bude mít poloprázdné nadrže, tak vás může nemile překvapit, palivo hraje opravdu významnou roli.

Útok s převahou
Když naleznete pomalejší letadlo pohybující se blízko pádové rychlosti a vy máte dostatek rychlosti nebo se ještě lépe nacházíte blízko vaší prahové rychlosti, můžete na omezenou dobu vstoupit do úhlového souboje, protože vám vaše rychlost dává výhodu v rychlejším otáčení a tedy se mužete rychle dostat za protivníka a sundat ho dřív než zpomalíte. Když vidíte, že to nestihnete, přestaňte ho honit a odpoutejte se od něj.

Klapky
Všechna letadla jsou vybavena klapkami pro zvýšení vztlaku, ale jen některým z nich to může pomoct při manévrování. Americkým strojům povytažení klapek často značně zlepší manévrovatelnost stroje při nízkých rychlostech. Totež platí u německých strojů. Jeden stupínek jim dokáže značně zlepšit stabilitu a mírně vylepšit otáčivé schopnosti. Víc stupňů (take-off, landing) je ovšem už jen aerodynamická brzda a naopak má negativní vliv. Britské stroje mají obvykle jen jedno nastavení klapek a nemají žádnou výhodu, pouze brzdí. Japonská Zera mají lehce zvýšenou obratnost na první stupeň, pak už je to jen brzda, ovšem Ki-43 a Ki-84 mají mít tzv. motýlí fowler klapky, kde první stupeň vytahuje speciální vysoce účinné klapky, které znatelně pomáhají při manévrování. Je to nejvíc citelné u Ki84, ale i Oscar je může využít (i když asi jen proti dalšímu Oscarovi, protože přetoči všechna ostatní letadla bez klapek).
Klapky všeobecně můžou zlepšit manévrovací schopnosti a stablilitu ovládání při nízkých rychlostech, ale jejich použití snižuje rychlost letadla, takže si dávejte pozor na to, aby jste je měli vytažené JEN tehdy, kdy je skutečně potřebujete (a to při rovněm honění, nebo při klesání pro nabrání rychlosti zrovna není to pravé). Když vám klapky vyřadí běhěm boje ve vytažené pozici, tak máte dost značný problém, zvlášt když stojíte proti obratnějsímu nepřiteli, protože s vytaženými klapkami mu už asi neutečete...

Existují i další věci, které mají vliv na úhlový souboj, ale pro jejich pochopení je potřeba chápat pojem a použití energie letadla, a tomu se budeme věnovat až v dalších lekcích, kde se pak vrátíme i k pokročilým metodám pro úhlové souboje.

Zpět na Tipy a Triky