Manévry a historie II

Uveřejněno s laskavým svolením autora Filipa "Skywolfa" Krause (Bohemici Aviatores)

Energie – Historie
Když se běhěm občanské války ve Španělsku poprvé do boje zapojily zbrusu nová německé stíhací letadla Bf-109 a Bf-110, která nebyla tak obratná jako jejich protivníci, ale měla značnou převahu v rychlosti, akceleraci a stoupavosti, jejich piloti byli nuceni začít od začátku tvořit novou leteckou taktiku pro úspěšný boj s více obratnými, pomalejšími stroji. Stavěli na základech používaných už v první světové válce. Rychlejší letadlo si oproti pomalejšímu letadlu zachovává do značné míry bezpečnost a nedotknutelnost, ovšem při manévrovaní rychlost ztrácí a dostává se tak do účinné oblasti pomalejšího,obratnějšího stroje. Navíc i když by zvládlo zničit pomalejšího protivníka, tak zůstane pomalé a snadnou kořistí pro případné další nepřátele. Jeho výkonostní převaha mu v takovém momentě pomůže jen někdy. Zdálo se tedy jako ne zrovna moudré, aby rychlý stroj soutěžil s pomalým, v nevýhodné oblasti manévrování a vzdával se tak své hlavní výhody, rychlosti.
Idea byla taková, že piloti zaútočí ve vysoké rychlosti na protivníka, provedou přelet při kterém se ho pokusí zasáhnout a potom využijí vysokou rychlost k získání bezpečné vzdálenosti od protivníka. Tato taktika často zvaná "udeř a uteč" (boom&zoom) jim umožnovala vybirat si cíl, přiblížit se k protivníkovi, dát mu ochutnat olova a celkem bezpečně se vzdálit. Pro získání dostatečné rychlosti pro útok se obvykle v první části útoku klesalo, aby letadlo letělo rychleji než je jeho maximální rychlost v rovinně, a po útoku letadlo zase zpátky stoupalo do původní výšky. Tím v momentě útoku měl často útočník o 100-300 km/h vyšší rychlost než obránce, a protože obránce v první řadě musel uhnout, tak neměl v podstatě šanci dostat útočníka zpět do zaměřovače dřív než se útočník vzdáli mimo efektivni dosah zbraní. Obranným manévrováním navíc ještě zpomalí a při mizerné akceleraci tehdejších strojů neměl šanci útočníka ani dohonit. Tato taktika byla pak během války používaná snad nejvíc všemi zúčastněnými stranami, protože dávala pilotům zdaleka největší šance na přežití. Většina sestřelů ve válce byla na nic netušících pilotech, kteří o útočníkovi nevěděli, a tam bohatě stačil právě ten jeden útok. Když obránce zpozoroval útočníka a začal se aktivně bránit, tak účinnost této taktiky rychle klesá, protože jestliže útočník není střelecký bůh, tak obratné letadlo má víc než dost možností jak ohrožení útočníkem minimalizovat na zanedbatelnou úroveň. Proto tehdejší esa začala rozvádět a praktikovat hybridní systém rychlých přeletů s manévrováním a tak se začal tvořit základ stylu boje s energii. Tato revolučni koncepce tehdy povýšila letecké souboje do úplně nové úrovně.

V každém případě je Boom and Zoom taktika o tom, jak si uchovat iniciativu bitvy a dominovat v rychlejším letadle nad pomalejšími. Jejich převaha v obrantosti je totiž skoro zneutralizovaná.

Jak to funguje
Pro pochopení Boom and Zoom taktiky je nutné pochopit pojem Energie letadla. Energie letadla se skládá ze dvou částí. Aktivní je momentální rychlost letadla, pasivní je jeho výška nad zemí. Aktivní energie umožnuje letadlu provádět manévry, ovšem manévrování ji ubírá (letadlo zpomaluje). Pasivní energie, výška, není nic víc než zásobárna energie, kterou si člověk může podle potřeby vybírat. Takže v tomhle ohledu je stoupání letadla změna aktivní energie (klesá rychlost) na pasivní energii (stoupá výsška) a klesání letadla změna pasivní energie na aktivní (ztrácíte výšku, ale nabíráte rychlost). Boom and Zoom taktika v základu předpokládá, že máte na začátku souboje převahu Energie (tedy většinou to znamená být výš než protivník). Běhěm útoku měníte výškovou převahu na rychlost (pasivní energii na aktivní), a po průletu (a doufejme i zasažení cíle) zvedáte stroj směrem vzhůru, a nabranou rychlost měníte zpátky na výšku (aktivní energii si ukládáte jako pasivní pro opětovné použití). To, že běhěm nejdůležitější části útoku máte moře aktivní energie (jste rychlejší než světlo ;)), má ohromný význam pro vaše možnosti. Pro teď je to nejdůležitější, že vaše převaha rychlosti vás dostane od obránce dřív, než se dostane do vhodné střelecke pozice, a i když uděla něco chytrého, tak přinejlepším může doufat v krátký okamžik vhodný ke střelbě, a to zvládají jen ti nejlepší.
Váš nadbytek rychlosti vám též umožní dostat se rychle zpátky do původní výšky, nebo i výš, a tam se v poklidu znovu otočit k nepříteli s jistotou, že vás nechytne běhěm změny směru, kdy budete pomalí, se staženými kaťaty. Jestliže vás bude pronásledovat do výšky, tak vzhledem k tomu, že je pomalejší než vy, tak vás v první řadě nedohoní, a v druhé řadě, když otočíte stroj směrem k němu, tak bude pomalý a nebude mít moc možností uhnout, BUM.

Používání v praxi
První a nejdůležitější věc - zajistěte si dostatečnou výšku předtím, než se někam pustíte. Jestliže chcete provozovat BnZ taktiku, tak počítejte minimálně s 2km výšky pro momenty, kdy se vaše oběti promenáduji těsně nad zemí, s 3-5km výšky pro boj mezi více letišti a když nepředpokládáte, že protivnící budou drhnout břichem o zem, a v případě nabitých map, kde zuří velké souboje, kterých se účastni i elita, tak mužete létat tam, kam vám to letadlo dovolí, klidně 8-12 km.
Pro použití BnZ taktiky by váš cíl měl být alespoň o 1000 stop (cca 300m) níže než vy, a o 4000 - 6000 stop (do 2 km) maximálně, protože na nižšího útočníka už to jde blbě díky příliš vysoké rychlosti. Ovšem taky můžete jen tak klesnout na dostatečnou výšku nad cílem a pak ho začit zpracovávat. BnZ proti cílům ve stejné vyšce raději nezkoušejte, leda že byste seděli v znatelně rychlejším a lépe stoupajícím letadle. Pak po prvním průletu začněte nabírat výšku a teprve po dosažení dostatečné výšky, kam za vámi nestihne doletět běhěm obratu se můžete otočit a jít po něm.

Nikdy nepronásledujte cíl skrze jeho obrané manévrování. Jestliže vám zatačí, NEZATÁČEJTE za ním, pouze mu zkřižte cestu a nechte ho proletět proudem střel. Asi ho to nesundá, ale poškození se počítá a sčítá a při několika průletech už to může stačit. Když za ním zatáčíte, tak běhěm otáčky ztrácíte část své drahocenné aktivní energie, která vás měla vynést zpátky do bezpečí, takže když už se chcete točit, protože vám moc neuhýbá, tak maximálně o 90° stupňů a potom šupaj zpátky nahoru, kam na vás nemůže.
Sledujte za každou cenu své okolí na případné další cíle. Naleznete-li další letadla dostatečně pod vámi, kde vás přímo neohrozí, tak můžete pokračovat v útocích a jen si je přidat na seznam dalších cílů (aneb proč nikdy nenapadáme vyšší letadlo). Spatříte-li cíle ve vaší výšce, a nejste si jistí, zda to nejsou vaši, tak přerušte útoky, nebo alespoň dál sledujte nový stroj, dokud nevíte co je zač. Jestli se prokáže, že je to nepřítel a že jde po vás, nebo by snad mohl jít po vás, tak se VYKAŚLETE na vaši obět a zabývejte se jím. To poslední, co byste chtěli je, aby vás chytil v momentě, kdy se budete obracet při závěrečné části útoku, tam jste totiž dost zranitelní. Jestli uvidíte vyšší cíl, a prokáže se, že je to nepřitel, tak přemýšlejte o tom, jak se vypařit, protože by vám klidně mohl dělat to, co jste dělali jeho kamarádovi do teď, nebo ještě hůř. Takže se otočte od něj, a raději se vzdalte, a když s ním chcete bojovat, tak nabírejte výšku (pochopitelně zase směrem od něj). Nikdy nestoupejte k němu, protože se mu tak dáváte jako velmi snadná kořist (neplatí pro BP_Guru a vůbec všechny podobné pošuky, kteří milujou "čelňáky").
Buďte trpěliví. BnZ létání je záležitost, kde létáte často dlouho bez akce a čekáte na ten správny moment, aby jste se spustili za záda nepřiteli a pak se zase spěšně vzdálili pryč. Zkuste se naučit všímat si slunce, a ze které strany svítí. Když se vám podaří dostat při útoku slunce do zad (přibližně), tak nepřítel neuvidí vaš "dot" (i když někteří nízkorozlišivci možna ano), a s vysokou pravděpodobností vás přehlédne.

Běhěm vybírání útoku netahejte příliš za páku, vaším cílem je zachovat si tak moc rychlosti jak je to jen možné. Máte na desce G-meter na přetížení, tak se dívejte, aby to v žádném případě nepřesahovalo 4G, ideální jsou tak 2G. Vyšší přetížení více zatěžuje vaše křídla a nehledě na to, že ve vysokých rychlostech by vám taky mohly upadnout, tak tím hlavně více zpomalujete.
Když vidíte, že z tohoto útoku už moc nebude (cíl vám efektně uhýba do kšá), tak se nikam nehrňte, a začněte stoupat. Při dalším útoku to možná bude lepší. Někdy je to hra o nervy, kdo dřív uděla chybu, jestli se obránci podaří dotáhnout náskok Energie útočníka a změní ho na obláček prachu a páry, nebo uděla špatný úhybný manévr a změní se sám na obláček prachu a páry.

Neútočte na cíl pod příliš strmým úhlem, ztratíte při vybírání buď hodně výšky nebo rychlosti. Občas vám ovšem nic jiného nezbyde, takže po útoku by možna bylo na čase uvažovat o celkovém vzdálení se, třeba tak, že jen vyberete letoun do rovinného letu. Stále budete mít dost převahy na to, aby vás letadlo nedohnalo (a jestli je rychlejši než vy, tak vás dožene za dost dlouho, takže to domů nebo k prátelům stihnete).
Ideálně se přibližujte maximálně pod 30° klesáním, a trošičku pod cíl, aby jste na něj útočili zespodu. Tedy budete vybírat ještě před samotným útokem a od něj budete rovnou pokračovat směrěm vzhůru. To vybrání a začínající stoupaní vám v posledním momentě před útokem pomůže v snížení vzájemného rozdílu rychlostí, takže máte víc času na střelbu do zranitelného bříška a nemusíte se tolik bát, že do něj narazíte.

Nejlepším způsobem, jak zakončit útok, je změnit směr a přejít do nového útoku. Nejlepší nejsou klasické otáčky ve vodorovné rovinně, ale (například Imelman) dlouhý a vysoký looping, wingover nebo hammerhead (k těmto maneuvre-ům se ještě vrátíme).

Dávejte si smrtelný pozor na výborně stoupající stroje, když v nějakém z nich zrovna nesedíte (a raději i pak). Týka se to hlavně 109F, 109G, 109K!, Spitfire IX, La-5-7, Jak-3 - 9U a Ki84 ve výškách pod 20.000 stop. Tyhle stroje stoupají tak dobře, že jsou schopné velice rychle ukrajovat váš náskok ve výšce, a při jediném špatném útoku vás doženou. Stoupají totiž jako raketa i při malých rychlostech.

Charakteristická letadla
Ačkoliv tuto taktiku může používat každé letadlo, jsou na ně kladené specifické požadavky. Letadlo by nemělo při vyšších rychlostech mít problémy s řízením, a mělo by mít minimálně slušný roll rate (otáčení v podélné ose), protože by mělo poslušně a včas reagovat na nepřítelovy pokusy o obranu. Celková dobrá ovladatelnost při vysokých rychlostech je vůbec dobrá a na ovladatelnosti při nízkých rychlostech už moc nesejde, protože když se něco nepos**e, tak budete mít dost času a místa na poklidné otočení sebehorší potvory. Dalším požadavkem je dobrá palebná síla, protože chcete maximální efekt za minimální čas, nebudete se za jeho ocasem zdržovat dlouho na to, aby jste ho uďobávali. Proto úplně nejlepší stroje na BnZ jsou přímo BnZ specialisté Fw-190, F4U Corsair, P47 a P51. Slušné jsou taky univerzální P38, P39 Airacobry, P40, 109ky a Spitfire, a Ki84 Frank (tohle jsem psal ještě za těch slavných dob, kdy půlpalcáky byly kulomety a ne opakovací vzduchovky). Horší už je to s ostatními, protože jsou buď příliš pomalé, málo vyzbrojené nebo špatně ovladatelné ve vyšších rychlostech. Takovým extrémem je například Ki43, které je souhrnem všeho, co by BnZ letadlo nemělo mít, a též A6M Zero, které se na to taky moc nehodí, kvůli neskutečně mizernému ovládání ve vysokých rychlostech. I ty nejhorší stroje se ovšem dají úspěšně použít, ale je to obtížnější. I ty nejpomalejší stíhačky dokaží pri klesání vyvinout rychlost o dost větší než ta nejrychlejší stíhačka v rovinné (klasický problém pilotů Mustangu, kteří si myslí, že jsou nejrychlejší a nedotknutelní, totéž platí na piloty rouráky), takže před vyšším protivníkem se vážně blbě utíká jinak než totálním únikem střemhlav (např. taková 190ka dokáže utéct klesajícímu Hurricanu ve svém mnohem lepším divu, jen musí dávát bacha na první momenty, kdy teprve nabírá rychlost, zatímco se rozjetej Hurri přibližuje do střelecké pozice).

Více o energii
V minulém odstavci o Boom and Zoom taktice létání jsme psali o používání Energie letadla. Boom and Zoom taktika jako taková je ovšem jen velmi jednoduchý, přímočarý a dost těžkopádný způsob boje. Je výborná proti nic netušícím cílům, proti těžkým a dobře bráněným bombardérům, v jejichž blízkosti neni radno se dlouho zdržovat a v případě útoku na větší množství nižších protivníků, protože útočník si použitím této taktiky nejsnáze zachová iniciativu s minimálním rizikem. Ovšem proti nepříteli, který ví o útočníkovi je použití přímé Boom and Zoom taktiky velmi neproduktivní, abych to tak nazval. Jednotlivé vysokorychlostní útoky se dají vcelku snadno obelstít, a dokonce to může dojít k takovému stavu, že nepřítel bude dál dělat, to co měl původně v úmyslu a jen občas lehce mimochodem uhne vašemu útoku.
Proto se časem vyvinula dobře propracovaná technika manévrového souboje, postavená hlavně na práci s energii, ovšem mnohem agresivnější a nebezpečnější než jednoduché Boom and Zoom útoky. Jako taková je cvičena a pilována až do dnešní doby moderních stíhaček, a zatím nevím o žádné další nové taktice (nepočítám-li technologické souboje raketových bojů mimo vizuální dosah).

Její základ je postavený na několika důležitých faktech o létání:
- Energie umožnuje manévrování, čím více energie, tím víc možností pro pilota.
- Každé letadlo manévruje v závislosti na tom, kolik má aktivní energie, tedy rychlosti. Nejlépe manévruje ve středních rychlostech.
- Výšková převaha znamená hodně, ve většíně případů je to rozhodující faktor, a to i když jde jen o pár desítek metrů.
- Letadlo s větší aktivní energii (rychlostí) při stejné výšce má převahu. Může ji změnit na výškovou nebo poziční převahu a zajistit si tak rozhodující výhodu.
- Cílem pilotů je donutit protivníka snížit svoji energii skrze jeho obrané nebo útočné manévrování a zároveň si svým lépe rozvrženým manévrováním udržet pokud možno co nejvíc energie tak, aby získali rozhodující energetickou převahu, kterou pak změní na výhodnou pozici ke střelbě a práásk.

ZÁKON: NIKDY NEÚTOČTE NA PROTIVNÍKA, KTERÝ MÁ VIDITELNĚ ENERGETICKOU PŘEVAHU, HLAVNĚ VÝŠKOVOU!

Zpět na Tipy a Triky