Manévry a historie IV

Uveřejněno s laskavým svolením autora Filipa "Skywolfa" Krause (Bohemici Aviatores)

Manévry I
BFM (Basic Flight Maneuvers), tedy základní manévry jsou chléb a sůl vzdušného souboje a jejich perfektní zvládnutí je naprosto nezbytné, chcete-li mít ve vzduchu nějakou šanci.

Nejde o nic složitého, jsou to ve své podstatě velice jednoduché manévry, které vám vejdou do krve už po krátkém tréninku. Ovšem věnujte jim nějaký čas a i později, když budete mít někdy čas a chuť, tak si je zopakujte. Budu používat hlavně anglické názvy, protože tak se nazývají ve většině zdrojů na Internetu, kde budu vědět český nazev, pro přehled doplním.

Koordinovaná zatáčka
Klidná volná zatáčka ve vodorovné rovinně, prováděná pomocí náklonu letadla a kontrolování skluzu letadla směrovkou. Její charakteristickou vlastností je udržování stále stejné rychlosti letadla, tedy šetření energii. Pro její správné provedení je potřeba kontrolovat indikátor skluzu těsně pod umělým horizontem na každé palubní desce. Abyste měli řídící plochy dobře sladěné, musí být kulička indikátoru přesně uprostřed, když je vychýlená na jednu či druhou stranu, letadlo vám klouže bokem (nos letadla není v trase letu, ale mírně šikmo, a letadlo pak klade větsí odpor vzduchu) a je nutné ho vyrovnat pomocí směrovky. Tento manévr můžou správně provést jen piloti, kteří maji směrovku na analogovém ovládání, tedy buď pedály nebo kroutící joystick. Méně šťastní piloti, kteří ovládají směrovku pomocí klávesnice se o tento manévr ani nemusí pokoušet. Bohužel, ruská letadla jsou díky výtečnému umístění ručičky za kniplem na učení nevhodná. U anglických platí dolní ručička.

Výhody: Pomocí této zatáčky lze měnit směr bez ztráty rychlosti, a při vhodném použití v přímém boji lze tak šetřit energii, zatímco váš protivník muže provádět více ztratový manévr.

Nevýhody: Tohle není nejrychlejší způsob, jak změnit směr, a rozhodně nesetřese banditu z vašeho ocasu, tedy v boji si tento manévr můžete dovolit, jen když nejste v bezprostředním nebezpečí. Je to spíše použitelné ve fázi těsně před bojem, nebo těsně po boji, kdy se stíhačky od sebe drží ve vzájemném dohledu, ale nejsou v bezprostředním kontaktu.

Immelmann
Manévr k změně směru a výšky obvykle o 180°. Provádí se zvednutím letadla do kolmého letu, natočením hřbetu letadla (směr vaší kabiny) do požadovaného směru, ve kterém chcete dál letět (pro případ, že se neotáčíte o 180°), přitažením páky přejdete do vodorovného letu na zádech a otočíte letadlo do normální polohy. Je nutné, abyste si kontrolovali vstupní rychlost na začatku manévru, u větsiny strojů to mužete provést od cca 300Km/h, většinou i pri nižších rychlostech, ale to už vyžaduje více zkušenosti s daným letadlem, protože v horní časti manévru, kde zpomalíte k pádove rychlosti jsou letadla velmi težce ovladatelná a u některých hrozí snadná vyvrtka.

Výhody: Je to nejrychlejší způsob, jak nabrat výšku, a zároveň je to velmi efektivní způsob, jak změnit směr letu, protože natočení letadla (rolování) ve svislé části manévru je téměř okamžité a nevydáváte za něj navíc skoro žádnou pohybovou energii. Je to nejlepší způsob otáčení hůře točících strojů jako P-51, P-47, nebo FW-190, ale je to výhodné i pro jakýkoliv další stroj.

Nevýhody: Tento manévr nelze provést, máte-li za zadkem nebo v blízkém okolí (zvlášt nad vámi) srovnatelně rychlého nebo rychlejšího banditu, protože při přecházení do vodorovného letu ve finální části manévru je vaše letadlo pomalé a neovladatelné, doslova křičí "tady je sedící kachna", a proti utočícímu letadlu ze zadní polosféry to už vůbec není použitelné, protože jakýkoliv obranný manévr směrem vzhůru je pro útočíka téměř splněný sen o snadném cíli.

Split-S
Manévr pro změnu směru a výšky - obvykle o 180°. Provádí se otočením letadla na záda a přechodem do střemhlavého letu. Ve střemhlavém letu se natočíte do směru, kterým chcete manévr opustit a přitáhnutím páky vyrovnáte let do vodorovného. Tento manévr je vlastně opak Immelmanna, a je pro něj lepší vstupovat do něj spíše v nízkých rychlostech, klidně i pádových rychlostech, protože během manévru letadlo zrychlí, a je nutné dávat pozor na maximálni rychlost (a pochopitelně i výšku nad zemí, opravdu není dobrý nápad dělat split-s ve výšce pod 1000 stop)

Výhody: Je používaný převažně jako obranný manévr, zvlášt proti rychle nalétávajícímu stroji ze zadní polosféry, ovšem též se používá jako zahajovací manévr na níže letící cíle. Přeletíte nad nepřítelem a spustíte se za jeho ocas. Ve svislé části letu můžete natáčením (rolováním) v podélne ose snadno reagovat na pohyb obránce, protože natáčení letadla je nesrovnatelně rychlejší než sebelepší vodorovná otáčka obránce.

Nevýhody: Je to manévr zásadně plýtvající vaší celkovou energií (výška + rychlost) a mimo momenty, kdy máte značnou vyškovou převahu nad vaší obětí nebo naopak jste přílíš pomalí na to, abyste nějak smysluplně uhnuli rychlému útočníkovi, tedy v běžném boji je to obecně špatná až nevhodná taktika (nesledujete-li tím něco zvláštního). I pro odrážení útoků vyšších letadel to je až jako poslední možnost, protože tím jen odkládáte bezprostřední nebezpečí bez šance na nějakou změnu situace.

Break turn - ostrá (úhybná) zatáčka
Jednoduchý manévr k rychlé změně směru, obvykle ve vodorovné rovinně. Nejjednodušší, nejinstinktivnější a zárověn často nejhorší manévr, který lze s letadlem udělat. Realizuje se snadno pomocí naklonění letadla do směru otáčení a přitaženi páky (bacha na "utržení" se). Letadlo se začne otáčet tak rychle, jak jen to v dané rychlosti a naložení příslusný typ stroje umí. Je pod vysokým prětížením (často hrozí i dočasné zatemnění zraku pilota při přiliš vysokém přetížení G (blackout, opakem tohoto stavu je greyout) a hlavně rychle ztrácí rychlost. Jak moc rychle ztrácí rychlost záleží na příslušnem stroji, například FW-190A si chvílí drží vysokou rychlost a po poklesu pod 450 km/h začne při dalším točení zbývající rychlost ztrácet velice rychle běhěm jediné další otáčky, zatímco Spitfire všech typů je schopný provést ostrou 360° zatáčku a stále mít dost zbývající energie.

Výhody: Když na vás zezadu útočí nepřitel, vaším prvním úkolem je zvýšit rychlost vzájemného přibližování a zároveň zvětšit útočníkuv úhel útoku (úhel mezi vaším a útočníkovým směrem letu), a tak zkrátit a co nejvíc ztížit útočníkovi střeleckou příležitost. Ostrá otočka směrem k útočníkovi ovšem musí být správně načasována, když ji uděláte příliš brzo, útočník se přizpůsobí, když ji uděláte příliš pozdě, tak už toho se zničeným letadlem moc nesvedete. Nejlepší je otáčka těsně před tím, než útočník zahájí palbu, ale to je trochu nejisté, zvlášt když musíte předpokládat, že vaše zatáčka dorazí na počítač útočníka se zpožděním, tedy že už jste začali uhýbat a váš protivník u sebe ve stejnou dobu zahají palbu na stále ještě rovně letící cíl (zasr. lagy (ne laggy) i když ty taky)).

Nevýhody: Je to velmi snadno předvídatelný manévr, a někteří piloti, zvlášť piloti 190tek a dalších hůře zatáčejících strojů jsou často vytrénováni právě ve střelbě na takto uhýbající cíl. Je to náročný manévr na spravně časováni, nesprávně načasovaný vede k dobré střelecké příležitosti. A nejhorší efekt je, že v první fázi obratu vystavíte protivníkovi letadlo shora místo zezadu a to je mnohem rozměrnější cíl, navíc s vaší maličkostí přímo uprostřed. Poslední nevýhoda je, že tento manévr spálí dost pohybové energie a vy se pak jen obtížně mužete dostat k nějaké učinější odpovědi, zvlášt když si útočník snaží svoji pohybovou energii uchovat a šetrí s ní.

Chandelle - stoupavá zatáčka
Chandelle je podobně jako koordinovaná zatáčka spíše taktický manévr v přípravných nebo v klidnějších fázích souboje. Je to koordinovaná zatáčka zkombinovaná se stoupáním, a při správném provedení byste měli vystoupat stejně dobře a vysoko jako při normálním přímém stoupaní (jestli se pamatujete, tak koordinovaná zatáčka znamenala změnu směru bez zpomalení, takže v tomto manévru se podílí na změně směru a jediná zpomalující složka by měla být jenom stoupání, žádné další brzdění způsobené zatáčením). Provádí se zahájením stoupání (obvykle mírné, ne nijak prudké stoupání) a postupným nakláněním letadla do směru zatáčení a podle indikátoru skluzu (kuličky) vyladěného zatáčení. Měli byste po ukončení manévru letět v obráceném směru alespoň o 1 - 2Km výše (podle typu letadla). Ze všech zatím uvedených manévrů je tenhle asi nejsložitějsí a není tak používaný, ale ani to ještě není moc složité, počkejte si na druhou sérii složitých BFM manévrů a pak žehrejte.

Výhody: Efektivní otáčení a nabírání výšky bez zbytečného plýtvání energie. Ideální například po zjištění nepřátelských letadel ve stejné výšce za účelem získání co nejlepší počáteční pozice (rozumějte, vyškové převahy).

Nevýhody: Stejně jako koordinovaná zatáčka to není manévr pro bezprostřední souboj, tedy jestli se na váš ocas rapidně približuje útočník, nebo už tam dokonce visí, tak chandelle je to poslední, co by vás mělo napadnout.

Manévry II.

Tak, a tady jsou složitější manévry.

High YoYo - Vysoké YoYo
Vysoké YoYo je manévr pro změnu směru, se kterým jste schopni zmenšit poloměr vaší "zatáčky", získat tak další možnost ke střelbě na uhýbajícího protivníka a přitom si uchovávat svoji pohybovou energii. Je to nejspíš nejčastějí prováděný útočný manévr (můj určitě, než jsem "objevil" jeho bratříčka, viz níže), když sledujete pomalejšího protivníka, který se vám snaží uhnout ostrým zatáčením (Break turn).
Provádí se přechodem do šikmého stoupání, ne víc jak 60° stupňů, potom natočíte letadlo hřbetem šikmo dolu (pro piloty s malou představivostí je to něco mezi letem na zádech a letem na boku s natočením na tu stranu, na kterou chcete zatočit a přitáhnete páku, čímž provedete ostrou zatáčku směrem šikmo dolů a skončíte ve vodorovném letu ve stejné vyšce při stejné rychlosti jako na začátku manévru.
Nabírání vyšky na začátku manévru slouží v první řadě ke zpomalení letadla (tedy ke zmenšení poloměru otáčky) a současně k dočasné "konzervaci" vaší rychlosti na výšku. Druhá významná výhoda je, že otáčka šikmo k zemi, kterou provádíte na vrcholu manévru, je posílená gravitací, tudíž se otáčíte snadněji, rychleji a s ještě menším poloměrem. A v závěrečné fázi, tedy běhěm ostré zatáčky a následného vyrovnání do vodorovného letu, se vaše výška, kterou jste si "nastřádali" na začátku manévru, využije na opětovné zrychlení do původní rychlosti, takže ve výsledku jste se otočili, jak jste chtěli a přitom jste nezpomalili ani o fous. To není pro vaši kořist dobrá zpráva.

Výhody: Je to jeden z hlavních útočných manévrů, kde útočíte ze zadní polosféry na pomalejší cíl, například s výškovou převahou. Umožňuje vám sledovat protivníka skrze jeho úhybné zatáčky a přitom neztrácet vaši rychlostní převahu (on ve svém uhybném manévru nějakou ztratit musí). Druhá hlavní výhoda je, že takhle se dokážete udržet i za ocasem lépe točícího stroje.

Nevýhody: Je to profláknutý manévr, a zkušený pilot obránce ho okamžitě pozná a může vám to trochu zkomplikovat. Nedokážete se tímhle manévrem otočit rychleji než kdybyste provedli jednoduchou maximálně utaženou ostrou zatáčku. Je to riskantni manévr, jestliže máte za sebou protivníka v učinném dostřelu, protože běhěm stoupání by jste byli snadný cíl.

Low YoYO - Nízké YoYo
Nízké YoYo je manévr k dočasnému zrychlení otáčení a k získání lepší pozice ke střelbě v klasickém otáčkovém souboji, kde se snažíte přetočit protivníka, ovšem za tu pozici se platí výškou a rychlostí. Provádí se podobně jako vysoké YoYo, jen na začátku nikam nestoupáte, ale rovnou se otočíte šikmo, a provedete zatáčku s nosem letadla namířenym šikmo k zemi a zakončíte to krátkým stoupáním k vašemu cíli.
Obvykle se v točivém souboji letadla pohybují pod svými optimálními manévrovacímí rychlostmi (většinou tak kolem 200-300Km/h, zatímco optimální rychlost je tak 300-400Km/h), takže lehkým klesáním běhěm první části zatáčky naberete a dál i udržíte vyšší rychlost pro rychlejší otáčení.

Výhody: Krátkodobé zrychlení otáčení, kterým můžete vašeho protivníka zaskočit.

Nevýhody: Je to ztrátový manévr s ohledem na energii. Výšky nemáte nekonečně mnoho na plýtvání.

Barrel Roll - Sudový výkrut
Barrel Roll je manévr, ve kterém vaše letadlo "opisuje" ve směru letu "šroubovici". Provádí se tak, že ve vodorovném letu mírně přitáhnete páku k sobě a zároveň vyšlápnete pedály na stranu otáčení. Tak to chvíli držíte a jen děláte drobné korekce pro udržení se v původním směru. Je to jeden z obranných manévrů před rychlejším útočníkem, kde se snažíte mu uhnout a zároveň nezahazujete šanci na zlepšení vzájemné situace jako u jednoduchého break turnu. Vaším cílem je zpomalit co nejvíc pohyb dopředu, čehož docilujete rozložením vašeho pohybu do kroužení a přitom si uchovat původní směr letu. Váš protivník se vás pokusí zasáhnout, ale to je velice obtížné a delší dávka je přímo vyloučená. A jestli se vás bude snažit zasáhnout až do poslední chvíle, tak proletí přímo středem vaši spirály (je rychlejší a nedokáže tak rychle zpomalit) a přímo před vaše zbraně.

Výhody: Manévr spadá do oblasti agresivní obrany, kde se za cenu určitého minimálního rizika snažíte obrátit role a sundat vašeho nepřítele dřív než řekne: "borůvkový koláč". Znesnadňujete mu jeho míření, vaším pomalejším postupem vpřed zvyšujete rychlost přibližování, což opět útočníkovi dává méně času na zaměření, a přitom si necháváte nejlepší pozici a rychlost pro další boj.

Nevýhody: Zásadní nevýhoda je, že dobrý střelec v slušně vyzbrojeném letadle vás i tak může vážně poškodit, a jestli sedí v pohyblivé artilérii jako 109K, 110G, nebo další létající tanky, tak je barrel roll na nic, protože jemu pak stačí i kratičká dávka. Druhá nevýhoda je, když útočník včas rozpozná váš záměr. Může pak útok přerušit, nabrat vyšku a celkem bezpečně zahájit nový útok.

Tip: Lepší je nevstupovat do barrelu klasicky stoupáním po šroubovici, nýbrž naopak - nejdřív otočit letadlo na záda a pak klesat po šroubovici - zmizíte mu za rámem kabiny, nevystavíte se jeho zbraním, nebo jen na kratičký okamžik. Ještě pikantnější je začít jakoby split-S a při vybírání přejít do barrel rollu v horizontále, nebo ve stoupání.

Wingover
"Manifik maneuvre #1", oblíbená to zábava LW pilotů. Prakticky použitelný manévr pouze pro letadla s dobrým ovládáním směrovky při nízkých rychlostech (tedy LW a americké stroje).
Provádí se šikmým stoupáním až do okamžiku zpomalení na pádovou rychlost, kde prudce vyšlápnete směrovku (obvykle doleva, záleží na typu letadla - na stranu shodnou s vektorem kroutící síly motoru) a otočíte se kolem jednoho křídla. Křidélky si pomáhate v uchování kontroly nad strojem. Vzápětí se vracíte opačným směrem, klesáte a tedy zrychlujete a manévr ukončíte ve stejné vyšce, v jaké jste začali stoupat. Toto je TEŽKÝ manévr, a jeho zvládnutí vyžaduje intenzivní cvičení, navíc má jen omezené využití, ovšem občas se hodí.

Hammerhead
"Manifik manévr #2", oblíbená to zábava LW pilotů a pilotů P-38 a P-47. Platí pro něj stejné nároky jako pro wingover, a je minimálně stejně obtížný. Provádí se v naprosto kolmém letu vzhůru, kde na vrcholu manévru v momentě, kdy už pomalu ztrácíte kontrolu nad řízením, prudce vyšlápnete směrovku a otočíte letadlo doslova na místě. Křídélky opět vylaďujete drobné detaily. Moment, kdy zabrat směrovkou, jestli ztlumit otáčky motoru, a jak korigovat křidélky záleží na typu letadla a jeho naložení (množství paliva). Liší se to dost.
Pro motivaci, můj nejrychlejší čistý čas na otočení je 2.6s (počítáno od aplikace směrovky po střemhlavý let, typ FW-190A4 v defaultu, méně než 50% paliva), takže zájemci můžou trénovat dle libosti.

A nakonec ty nejstarší a nejlepší:

Horizontální nůžky
Taková speciální taktika odvozená částečně z klasického úhlového souboje jsou horizontální nůžky. Je to vysoce agresivní manévr, jehož cílem je vytlačit protivníka před sebe a zničit ho. Provádí se ostrým zatáčením vlevo a pak zase vpravo, obvykle nejdřív o 90°, tedy kolmo na původní směr a pak pravidelně o 180° nebo méně a jakoby šněrovat zatáčky za sebe, a tedy maximálně snižovat posun letadla původním směrem. Musíte běhěm manévru sledovat protivníka a udržovat se mimo jeho rovinu letu, tedy otáčet vždy na opačnou stranu než on. Pro příklad, zahnete doleva a za sebou uvidíte protivníka sledujícího váš pohyb. V ten moment natočíte letadlo na druhou stranu a provedete opačnou zatáčku. V momentě, kdy se protivník začne taky natáčet do vašeho směru, nakloňte se do původního směru a zase proveďte otočku. Opakujte podle libosti a hlavně dbejte na správné časování (cvik, praxe), a za chvíli ho dostanete mimo rytmus. Když už nic jiného, tak mu tím alespoň značně ztížíte míření (tedy nemá-li výzbroj tanku, pak je to jedno) a snad to i dotáhnete domů. Ovšem takto je to čistě defenzivní manévr na snížení šance na zásah a postupný ústup do bezpečí.
Hlavním a tím pravým smyslem nůžek je likvidace protivníka, který na vás sice útočí zezadu, ale má převahu rychlosti, a to pokud možno alespoň 100-200Km/h. Vy, protože se točíte při nižší rychlosti, budete mít menší poloměr zatáčky a tedy dokážete na stejně dlouhém úseku provést více zatáček. Jestli váš protivník přistoupí na vaší hru a bude se vás snažit sledovat vlastním zatáčením, tak i když má třeba lepší stroj na otáčení, tak v danou chvílí jeho rychlost pracuje proti němu, a při snaze udržet rytmus střídajících se otáček (je to docela chytlavé ;)), najednou zjistí, že se otáčí před vámi, a vy tak získáte alespoň krátký moment na změnu jeho letadla ve šrot. Pochopitelně při rozpoznání tohoto manévru na něj existují účinné protiopatření, a proto vaším zakladním cílem je vstup do nůžek pokud možno zatajit, dokud pro něj není příliš pozdě.

Tipy:
- Letadlo s dobrým roll rate (otáčení v podélné ose pomocí křidélek) toho může v nůžkách velmi dobře využít i když bude mít handicap v otáčení. Bude schopné měnit směr otáčení rychleji než protivník a tak získávat vteřinky na samotné točení. Právě třeba 190ka, která se netočí moc dobře, ale má opravdu excelentni roll rate v nůžkách vyniká. Stejně tak nebezpečny je Spitfire IX, F4U Corsair nebo P-40 ve vyšších rychlostech.
- Nezkoušejte to proti opravdu obratnému letadlu (Zero ;)), které se točí jak rychleji, tak s menším poloměrem, jestliže na začátku nemá opravdu vysokou převahu rychlosti (tak o 250Km/h a více). Tehdy by to bylo zbytečné.
- Už vůbec to nezkoušejte proti těžce vyzbrojeným strojům jako např. BF-109G6 Late, 14, 10, K, 110G2, 190A4 - A9, 190F8, P-47, Hurricane 2 nebo Ki-84 s dobrým pilotem. Takové stroje mají takovou palebnou sílu, že vás můžou zničit nebo ochromit běhěm počateční fáze nůžek, kde jim párkrat přelétnete před nosem. 30mm kanónu vážně nic nebrání ve vaší desintegraci. Naštěstí tyto těžke stroje s vámi buď nejsou schopné držet krok v otáčení, takže jim můžete unikat dlouhou otáčkou na jednu stranu, anebo jsou příliš pomalé a vy naberete rychlost klesáním a utečete (MÁTE doufám nějakou rezervní výšku, alespon 500 m, nejste náhodou pomalí a těsně nad zemí?!?).

Pokročilé typy ručních řezaček papíru a podobných materiálů:

Sudo-Jo-Jo nůžky
Kojakova inovace - provádíte šněrování stejně jako v horizontálních, ale místo zatáček v rovině opisujete půlky barell rollu a dotáhnete jako vysoké JoJo - vždycky vystoupáte po šroubovici a v ten moment, kdy jste hřbetem šikmo dolů provedete zbytek JoJa křížem přes letovou dráhu soupeře.

Výhody: Protivníkovi se daleko hůř střílí i v počáteční fázi manévru, navíc si není až tak moc jistej, co vlastně chcete udělat za manévr. Navíc se výborně kombinuje s prostým barrellem a jojem a tím přebíráte iniciativu a protivník jen reaguje.

Nevýhody: Obtížný manévr, vyžaduje téměř bezchybné provedení, navíc se při tom těžko sleduje soupeřova pozice. Navíc letadlo musí mít velký přebytek výkonu zejména pro počáteční fázi manévru.

Vertikální nůžky
Nůžky ve vertikální rovině - v podstatě střídáte Split S a Immelmann - do manévru vstupujete rychlým obrácením na záda, přitáhnete do střemhlavého letu, otočíte se, kam potřebujete, přitáhnete do stoupání, otočíte se, kam potřebujete, přitáhnete, ottočíte se na záda, přitáhnete...

Výhody: Jedná se o jediný nůžkový manévr, kde se vám letadlo neposunuje (resp. může, ale nemusí) kupředu z pohledu Vašeho protivníka - ve stoupání i klesání se můžete otočit do libovolného směru.

Nevýhody: Strašně energeticky ztrátové, nedá se provádět příliš dlouho. V podstatě se dá provést jen s několika málo letadly - prouďáky jsou na něj lepší, z vrtulových jen motorově nejnabušenější typy (P-51, Bf-109K). Tento manévr pochází až z vietnamské války, kdy američané válčili s těžkými výkonnými typy (Phantom II, Thunderchief) s agilními Migy 17-19. Čili analogie španělské občanské války - historie se opakuje.

A to je zatím o Manévrech a historii vše. Tak pilně studujte. A hlavně si pamatujte, že šedivá je všechna teorie, zatímco žití strom se zelená - aneb proč lítám jak lama, když mám spoustu teoretických vědomostí :).

Zpět na Tipy a Triky